Národní zemědělské muzeum, s. p. o.

Ječmen setý (Hordeum vulgare L.)

Třída: jednoděložné

Čeleď: lipnicovité

Rod: ječmen

Za pravlast jedné z nejstarších obilovin se považuje oblast Úrodného půlměsíce a Východní Asie (Tibet, Čína, Himaláje). Nálezy ječmene byly bezpečně prokázány již v 5 tis. př. n. l., ale jsou i údaje o starším výskytu v Iráku (7 tis. př. n. l.) a v Egyptě (8 tis. př. n. l.). V původních oblastech sloužil ječmen především jako potravina, i jako krmivo, známé je jeho využití jako léčivé rostliny s protizánětlivými a antiseptickými účinky. Jako odvar se používal k posílení organismu. V našich zemích je prokázáno pěstování ječmene v době asi 500 let př. n. l. Zpočátku se z ječné mouky pekl pouze chléb, se vzrůstající oblibou piva v 17. století začal ale ječný slad postupně nahrazovat pšeničný, který se při vaření piva tehdy používal.  K rozkvětu sladovnického průmyslu došlo v 70. letech 19. století, kdy se zároveň datují počátky exportu ječného sladu z našich zemí. Po zavedení čtyřhonného osevního postupu (tzv. Norfolkského) v 19. století se pěstování ječmene ještě více rozšířilo, protože v podobě cukrovky získal ječmen velmi vhodnou předplodinu.

Dnes je ječmen v České republice po pšenici druhou nejpěstovanější plodinou. Na výrobu sladu se zpracovává kolem třiceti procent celkové sklizně, asi sedmdesát procent zrna se používá ke krmení (zejména monogastrů) a jen velmi malé množství najde uplatnění v potravinářství. Díky jeho zajímavým nutričních vlastnostem zájem o ječné potraviny v poslední době ale narůstá.

> zpět na stránku Co roste na poli