Národní zemědělské muzeum, s. p. o.

Len setý (Linum usitatissimum L.)

Třída: dvouděložné

Čeleď: lnovité

Rod: len

Pěstování lnu bylo známo v Mezopotámii již 6 tisíc let př. n. l. Už staří Egypťané zavinovali mumie svých faraónů do dlouhého pruhu lněné tkaniny, lněné byly i plachty římských lodí. Do Evropy dorazil len v raném středověku. O jeho oblíbenosti svědčí i u nás dodnes názvy obcí, jako jsou Lnáře, Lniště či Lensedly. Len se u nás pěstoval zejména v podhorských oblastech a v mnoha horských chalupách představoval nezbytnou surovinu k obživě. Vlákna ze lnu se spřádala na kolovratech a z příze se poté na domácích tkalcovských stavech tkalo plátno, které se prodávalo. Na sklonku 18. a počátkem 19. století se ale výroba látek přenesla do manufaktur a stala se rychle průmyslovou záležitostí, a tak jen tkalcovské stavy vystavované v podhorských muzeích dnes připomínají tvrdý život horalů.

Ještě počátkem 20. století tvořil len společně s vlnou základ evropského šatníku, z oděvního průmyslu jej však postupně vytlačila bavlna, masově pěstovaná a dovážená z rozvojových oblastí. Lněná látka, která je sice pevnější a odolnější, nedokázala bavlněným textiliím konkurovat v ceně, a stala se pro své vlastnosti sice ceněnou, ale okrajovou záležitostí.

Vedle přadného lnu je dnes mnohem rozšířenější pěstování lnu olejného. Olej lisovaný ze lněných semen se již dlouho používá k výrobě tiskařských barev, laků a fermeží. V současné době stále více stoupá jeho význam také v potravinářství. Má i široké léčivé vlastnosti, využívá se při problémech s trávicím ústrojím, při vysoké hladině cholesterolu nebo kožních zánětech.

Při pěstování není len příliš náročný na kvalitu půdy, ale při svém růstu vyžaduje velké množství vláhy. Rostlina je významnou medonosnou plodinou.

> zpět na stránku Co roste na poli