Největší objev. Fenomén zemědělství ve 100 předmětech

Mezi lety 10 000 a 8 000 př. Kr. začali lidé úmyslně pěstovat a šlechtit rostliny a připoutali k sobě hospodářská zvířata. Učinili tak největší objev ve svých dějinách, který ovlivnil celou další existenci lidstva.

Z úspěchu našich předků těžíme dodnes. Na zemědělství jsme životně závislí. Anebo myslíte, že se vás zemědělství netýká?

Vydejte se společně s námi objevovat zemědělství!

Obrázek: Mlýnské kameny, konec 19. století, Národní zemědělské muzeum

Pšenice

Pšenice dvouzrnka, Národní zemědělské muzeum

Z trávy stvořené obilí. Zrnko, které změnilo svět. Zde pšenice dvouzrnka, u nás doložená už od 6. tisíciletí př. Kr. Příběh zemědělství začíná.

Pšenice dvouzrnka patří spolu s jednozrnkou a špaldou k nejstarším pěstovaným druhům pšenice. Po několik tisíciletí patřila společně s ječmenem mezi nejdůležitější pěstované plodiny na světě. Nejstarší archeologické nálezy nedaleko Damašku dokazují její pěstování v období 9 000 až 8 400 let př. Kr. S postupnou intenzifikací zemědělství ji začaly vytlačovat modernější druhy pšenice, které lépe splňují nároky na vyšší výnos. V současnosti je v Evropě pěstování dvouzrnky rozšířeno zejména v Itálii (Farro della Garfagnana, zrno pšenice dvouzrnky s chráněným zeměpisným označením) a v německy mluvících zemích – Rakousku, Německu a Švýcarsku; mimo Evropu pak v Etiopii, Indii a Turecku.

Dvouzrnka je celkem nenáročná na podmínky prostředí a hodí se k pěstování na chudších půdách. V Itálii se pěstuje zejména v horských oblastech Toskánska. Dobře roste i na podzolových půdách, nevhodné jsou těžké a zamokřené půdy, kde se může snižovat polní vzcházivost a zvyšovat náchylnost k poléhání.

Dvouzrnka stejně jako jednozrnka je ceněna pro svůj vysoký obsah bílkovin a zejména vyšší podíl nutričně cenných bílkovinných frakcí albuminů a globulinů a vyšší obsah vitaminů ve srovnání s pšenicí setou. Používá se k pečení tradičního chleba, celé zrno se používá do polévek i k přípravě rizota. Vyrábí se z ní i kvalitní těstoviny a vaří pivo.

Koně

Jezdecké sedlo, konec 19. století, Národní zemědělské muzeum

„Komu ženy mrou a koně se množí, tomu přibývá zboží.“ Přímočaré a vůči ženám dost tvrdé pořekadlo odkazuje nejen na opakované zisky věna, ale také na zásadní význam chovu koní v 19. století. Téměř každý sedlák choval klisny. Díky nim měl koně nejen pro sebe, ale také na prodej. Zisky z prodeje koní tvořily nezanedbatelnou část příjmů sedláků. Koně sloužili jako tažná síla, která byla vzhledem ke stále intenzivnějšímu rozvoji hospodářství nezbytná. Představovali ale také prestižní chovná zvířata, s nimiž se sedláci ukazovali během slavnostních selských jízd.

Ještě před 2. světovou válkou se na území Československa chovalo přes 650 tisíc koní, dnes je to v Česku okolo 88 tisíc koní různých plemen. Většina z nich se využívá ke sportovním účelům nebo pro agroturistiku.

Nejstarším českým plemenem je starokladrubský kůň. Jeho chov založený v roce 1579 císařem Rudolfem II. v Kladrubech nad Labem dal vzniknout nejen jedinému původnímu českému plemeni, ale i nejstaršímu hřebčínu v Evropě. Ušlechtilí kočároví koně barokního typu vyšlechtění ze starošpanělských a staroitalských koní sloužili pouze císařskému dvoru, kde byli využívání pro slavnostní účely. Dnes se chovají ve dvou barevných variantách, bílé a černé, a jsou oblíbeným plemenem závodních spřežení i v drezůře. Rozsáhlý komplex Národního hřebčína Kladruby byl i s bílým starokladrubským koněm v lednu 1995 prohlášen kulturní památkou.

Newtonovo jablko

Jablko, ceroplastika, Národní zemědělské muzeum

Nic tak neovlivnilo zemědělství jako moderní racionální věda. Na jejím počátku bylo jablko. Ne toto konkrétní a zřejmě taky nespadlo Isaacu Newtonovi na hlavu. Nejznámější vědecká anekdota má však reálný základ. Newton musel v roce 1666 opustit Cambridge kvůli moru a vrátil se do rodného Lincolnshiru. Když jednou spatřil na zahradě své matky padat jablko ze stromu, uvědomil si, že je k zemi přitahováno gravitační silou. Newtonovi vděčíme mimo jiné za umělý matematický jazyk, který umožnil exaktní zápis poznání. Bez něj by věda byla přesná jako lidové pranostiky. Někdy více, někdy méně. Také zemědělství ale už několik staletí potřebuje jistotu a přesnost.

Krajové a staré odrůdy ovocných dřevin se v poslední době těší stále většímu zájmu. Mnohé odrůdy lze spatřit už jen jako součást starých atlasů a encyklopedií. Ani nejzdařilejší pokus o vyobrazení plodů však nemůže být chápán jako absolutní. Národní zemědělské muzeum vlastní a veřejnosti prezentuje řadu sádrových a parafínových modelů, které nejlépe zprostředkovávají představu o velikosti, tvaru a barvě plodů. Modely jsou dnes uložené v pobočce Národního zemědělského muzea ve Valticích a zahrnují 1425 sbírkových předmětů, z nichž 920 jsou modely ovoce, 505 představuje zeleninu. 

Sucho

Srážkoměr, Národní zemědělské muzeum

Sucho zemědělství škodí, ale dnešní zemědělství je zároveň jednou z jeho příčin. Masová zemědělská produkce významně přispívá k vzniku CO₂, a tím ke globální změně klimatu. Kvůli podobě našeho hospodaření se navíc intenzita sucha zvyšuje. Obrovská pole bez mezí a remízků jsou vystavena erozi půdy. Kolem 45 % naší půdy je navíc utuženo těžkou technikou a ztrácí schopnost zadržovat vodu. Bez ní mají rostliny omezen příjem živin, snižuje se intenzita fotosyntézy, rostliny ztrácí schopnost ochlazovat se a klesá jejich růst. Jedna z nejhorších vln veder zasáhla Českou republiku v roce 2015 a bohužel nelze čekat, že se situace bude zlepšovat.

V Česku se na první pohled zdá, že máme vody dostatek, ale opak je pravdou. Odborníci varují, že podpovrchová voda ubývá i u nás. Pokud se klima bude měnit stejnou rychlostí jako dosud, je pravděpodobné, že budeme mít s vodou problémy. Na sucho bychom se tedy měli pomalu ale jistě připravovat. Mistrem v úsporném nakládání s vodou je Izrael. Až 55 % sladké vody získává odsolováním mořské vody a znovu využívá kolem 86 % odpadních vod.

Do roku 2025 bude mít polovina světové populace problémy s nedostatkem vody. Až o 95 % se může kvůli nedostatku vody zvýšit v příštích padesáti až sto letech riziko přeshraničních konfliktů.