Tiskové zprávy Národního zemědělského muzea 2020

Kam až sahá práce rostlinolékařů a jak moc jsou na ní závislé naše životy, přiblíží hlavní výstava sezony Lékaři rostlin

29. září 2020

Pacientem lékaře je člověk, pacientem veterináře je zvíře, pacientem rostlinolékaře je rostlina – je motto hlavní výstavy sezony Lékaři rostlin v Národním zemědělském muzeu v Praze. Výstavu věnovanou oboru rostlinolékařství a připravenou u příležitosti Mezinárodního roku zdraví rostlin vyhlášeného Organizací spojených národů mají návštěvníci možnost si prohlédnout od 2. října 2020.

Podle zprávy OSN přichází svět každoročně kvůli škůdcům a chorobám rostlin téměř o 40 % potravinářské produkce. Přitom rostlinolékařské zásahy a postupy se objevují stejně dlouho, jako existuje samotné zemědělství, tedy od neolitu. Jako vědní disciplína se však rostlinolékařství ustanovilo až ve druhé polovině 19. století. Jeho význam vzrostl v průběhu 20. století, společně s intenzifikací zemědělství.

Výstava přiblíží, jak se vyvíjí nejen práce těchto odborníků, ale i jak se mění svět škůdců a chorob rostlin, ať už v důsledku klimatických změn, globalizace nebo zemědělských postupů. „Návštěvníci budou možná překvapeni, jak různorodé a důležité je pro přežití lidstva rostlinolékařství. Výstava na toto téma a v takovém rozsahu v České republice ještě nikdy nebyla. Do její přípravy se zapojilo mnoho vědeckých institucí a ústavů z našeho resortu, takže se zde prezentuje řada pohledů na tento obor. Cílem je seznámit veřejnost srozumitelnou formou s rostlinolékařstvím,“ říká ministr zemědělství Miroslav Toman.

Výstava návštěvníky seznámí s ochranou kulturních rostlin a širokou škálou činností, které rostlinolékaři pro uchování jejich zdraví zajišťují. Představí nejvýznamnější škůdce, choroby a plevele našich polí, luk nebo sadů. Ukáže, jak se za poslední dvě století proměnily postupy v ochraně rostlin: od čistě mechanických postupů ke stále bezpečnějším  a specificky působícím chemickým látkám, které v posledních desetiletích doplňují šetrnější postupy integrované ochrany. „Díky výsledkům naší terénní a zkušební činnosti pomáháme českým zemědělcům využívat dostupné metody ochrany rostlin a rovněž bráníme zavlékání a šíření nepůvodních patogenů a škůdců rostlin na naše území. Věříme, že výstava Lékaři rostlin osloví zejména laickou veřejnost a seznámí ji s propracovaným systém ochrany rostlin, který má za cíl zabezpečit jejich zdraví ve vztahu ke zdraví obyvatel i životního prostředí,“  uvedl ředitel Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského Daniel Jurečka. 

Rostliny nám dovolují dýchat a jsou hlavním zdrojem naší potravy, kvalita našeho života je přímo závislá na jejich zdraví. Jejich ochrana proto patří k nejdůležitějším tématům dneška. Stále se zvyšující nároky na výživu obyvatel planety budou z rostlinolékařství činit v budoucnosti zcela nepostradatelný obor. Rostoucí populace, stále větší adaptabilita a rezistence škůdců, ale také požadavky společnosti na stále kvalitnější a zároveň šetrnější produkci potravin představují výzvy pro světové zemědělství a rostlinolékařství. „Ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby se problematika ochrany rostlin řeší od jeho založení, tedy od roku 1951. Samostatně se zde rozvíjejí vědní disciplíny zabývající se virologií, mykologií, bakteriologií, entomologií, plevelnými rostlinami, prognózou a signalizací, skladištními škůdci, později i biologickou ochranou, monitoringem škodlivých organizmů, včetně invazních druhů, a monitoringem rezistence vůči pesticidům. Rozvíjeny jsou též nové systémy regulace škodlivých organizmů v zemědělských plodinách,“ říká František Brožík, pověřený řízením Výzkumného ústavu rostlinné výroby.

Na výstavě návštěvníci najdou mimo jiné i rady a recepty, jak si vyrobit vlastní ochranné přípravky na přírodní bázi či jak chránit rostliny výsadbou jiných druhů. Vedle lektorských programů pro školy budou výstavu doprovázet vzdělávací programy, doprovodné výstavy, informační stanoviště, křty publikací i odborné přednášky, které muzeum připravuje ve spolupráci s partnery. Pravidelně jednou měsíčně mohou návštěvníci přímo na výstavě konzultovat své pěstitelské potíže s odborníky či testovat si své rostlinolékařské znalosti v soutěžích na sociálních sítích.

Výstava se koná pod záštitou ministra zemědělství Miroslava Tomana a u příležitosti Mezinárodního roku zdraví rostlin, vyhlášeného OSN na rok 2020. Česká republika se k této významné akci připojila také.

Odbornými partnery výstavy jsou Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský a Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., poděkování za spolupráci patří České akademii zemědělských věd, České společnosti rostlinolékařské, z. s., a České asociaci ochrany rostlin.

Hlavním mediálním partnerem výstavy je Český rozhlas.

Výstava Zdraví rostlin ve fotografii na střeše muzea

Návštěvníci mají možnost na střešní terase muzea také zhlédnout výstavu Zdraví rostlin ve fotografii. Jedná se o sérii vítězných snímků fotografické soutěže, která probíhala prostřednictvím Facebooku a jejímž pořadatelem byl Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Soutěžící mohli posílat své fotografie ve dvou soutěžních kategoriích – Život rostlin a Rostliny stůňou. Výstava bude probíhat od 2. října do 2. listopadu 2020.

Národní zemědělské muzeum je státní příspěvková organizace zřizovaná Ministerstvem zemědělství. Zabývá se tematikou zemědělství, lesnictví, myslivosti, rybářství, zahradnictví, potravinářství, zpracování zemědělských produktů, vývoje venkova a kulturní krajiny. Národní zemědělské muzeum má kromě hlavní výstavní budovy v Praze další pobočky – Čáslav, zámek Kačina, zámek Ohrada, Valtice a nově otevřenou pobočku v Ostravě. V pražské budově jsou k vidění expozice Zemědělství, Jede traktor, Rybářství, Myslivost, Voda v krajině, Gastronomie, Laboratoř ticha či Život – střešní  zahrada. Prostor pro zdokonalování kulinářských dovedností nabízí gastrostudio, kde probíhají kurzy vaření a workshopy pro veřejnost. V současnosti je k vidění také hlavní výstava sezony Jindřich Štreit a Cykly, která představuje dosud nezveřejněné fotografie českého zemědělství od známého dokumentaristy a také díla současných mladých umělců na téma cykly.

Více na www.nzm.cz.

Jitka Taussiková

tisková mluvčí

Národní zemědělské muzeum

Tel.: 604 867 970       

tiskove@nzm.cz

Příloha

Z historie rostlinolékařství

Ve světě

5 000 př. n. l.  Staří Mayové rozvěšovali v sýpkách pálivé papričky (Capsicum annuum L.), aby odradili zlé duchy, kteří by jim mohli zničit uskladněnou úrodu.

470 př. n. l.  Pár let po slavné bitvě u Thermopyl perský král Xerxes I. nařídil svým vojákům bojujícím proti Řekům používat rozdrcené květy kopretiny stračkolisté jako ochranu proti blechám.

370–286 př. n. l.  Řecký filozof Theofrastos, otec botaniky, studoval a popsal choroby stromů, obilnin a luskovin.

100 př. n. l.  V Římě se používal extrakt z čemeřice k likvidaci potkanů a krys, ale i nežádoucího hmyzu.

okolo r. 0  Řada především římských autorů pojednávala ve svých dílech o mulčování a pálení, využívání olejů k ochraně před škůdci anebo o vykuřovadlech pro dezinfekci skladů potravin.

po roce 1492  Chilli papričky se dostaly do Evropy a z té pak do Afriky. Domorodci je tam používali k odpuzování slonů od svých polí.

1665   Angličan Robert Hooke sestavil mikroskop s odděleným objektivem, okulárem a osvětlovacím zařízením a pravděpodobně jako první popsal spojitost houbového organismu (Phragmidium mucronatum) s chorobou rostlin (rzivost růže).

okolo r. 1700  Jako insekticid se začal používat extrakt z tabáku. Proti rostlinným škůdcům se doporučoval mýdlový roztok.

1820  V Evropě se na trhu objevil extrakt z kopretiny stračkolisté, do té doby si zemědělci výluh vyráběli po domácku. V roce 1851 se začal prodávat pod označením „extrakt z pyrethra“ (podle účinné látky). Po druhé světové válce byla zahájena produkce pyrethroidů – syntetických napodobenin původního pyrethra.

1851  V německém Möckenu poblíž Lipska byla založena první pokusná zemědělská stanice. Myšlenka se záhy rozšířila i mimo německé země.

V Čechách a na Moravě

1858   V Čechách byla založena Fyziokratická společnost. Sledovala jakost osiva, dělala prognózy počasí, starala se o zvyšování výnosů kulturních plodin, obstarávala chemikálie k hubení škůdců.

1921    Při státních zemědělských výzkumných ústavech (Praha, Brno, Bratislava) vznikly fytopatologické komise zaměřené především na kontrolu v souvislosti s ochranou proti zavlékání rakoviny brambor.

1924   Byly položeny základy rostlinolékařské služby; pověřené vědecké ústavy získaly status orgánů veřejné správy v oblasti fytopatologické péče.

1938   Po mnichovské dohodě byla pro demobilizované důstojníky čs. armády se zemědělským vzděláním při okresních úřadech vytvořena funkce úředních rostlinolékařů.

1949–1952   Probíhala velká kampaň za likvidaci mandelinky bramborové, která se současně stala nástrojem komunistické propagandy proti Západu a násilné kolektivizace zemědělství. Pod zástěrkou trestů za šíření „amerického brouka“ byli perzekvováni mnozí komunistům nepohodlní zemědělci a rostlinolékaři.

1951    Z vědeckých ústavů byl rostlinolékařský dohled delegován na nově vzniklý Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ).

Hladomory způsobené škůdci

Pohled do minulosti a zkoumání dřívějších pěstebních postupů je užitečné nejen pro pochopení historie oboru a porozumění základním principům péče, ale nabízí také inspiraci pro hledání nových způsobů ochrany. I díky práci rostlinolékařů se v našich zeměpisných šířkách daří již poměrně dlouho úspěšně čelit hladomorům způsobeným rozšířením různých škůdců či chorob.

Lidstvo muselo od počátku své historie čelit proměnlivým – a mnohdy nepříznivým – přírodním podmínkám. Od chvíle, kdy se usadilo a začalo s pěstováním plodin, bylo na počasí a jeho výkyvech ještě závislejší a jeho obživu navíc ohrožovaly další pohromy. Extrémní podmínky, jako je dlouhotrvající sucho nebo přílišné deště, napomáhají šíření rostlinných chorob a také je často doprovázejí invaze ničivého hmyzu a dalších škůdců. Čas od času přišly zvlášť „hubené“ roky, kdy se vůbec neurodilo anebo úroda či zásoby potravin podlehly chorobám či škůdcům. Poté následovaly kruté hladomory.

Hladomory vyvolané neúrodou byly velmi časté ve středověku. V letech 1315–1317 zasáhl Evropu tzv. „velký hladomor“, který postihl i naše území. Byl způsoben vytrvalým deštěm. Kvůli nízkým teplotám nedozrálo obilí, což lidi připravilo o většinu úrody. Dobytek umíral na nedostatek krmiva, které se nedařilo ve vlhkém počasí usušit. S cenou potravin začala prudce stoupat také kriminalita.

Během hladomoru, který sužoval české země za vlády Marie Terezie v letech 1771–1772, zahynulo až 12 % obyvatel. Stejně jako ve 14. století mu předcházelo deštivé počasí. Roku 1770 napadl sníh ještě v březnu a způsobil škody na zasetých obilovinách, v létě úrodu poničily povodně. Závratně se zvedla cena obilí, jeho vývoz z českých zemí byl zakázán. Množství mrtvých bylo takové, že byli často beze jména pohřbíváni do masových hrobů. Ve snaze o přežití se lidé živili kořínky, stromovou kůrou a pekli chleba z pilin. Pojídali dokonce uhynulý dobytek, psy nebo kočky.

Největší migrační vlnu novodobých dějin způsobila plíseň bramborová (Phytophthora infestans). Za oběť tzv. velkého irského hladomoru padlo v letech 1845–1849 podle nejhorších odhadů až jeden a půl milionu Irů a až další dva miliony obyvatel opustily zemi, aby si zachránili život

Významní invazivní škůdci a patogeny rostlin

Slunéčko východní (Harmonia axyridis): Původem z východní Asie. V Severní Americe se slunéčko používalo v biologické ochraně a do Evropy bylo dovezeno za stejným účelem. Od roku 2006 se invazně šíří i naším územím. Velmi efektivní predátor mšic se bohužel živí také vajíčky a larvami užitečného hmyzu, včetně slunéčka sedmitečného, zlatooček, lumčíků a parazitických vosiček, čímž potlačuje původní druhy a omezuje biodiverzitu. Za svá zimoviště si často volí lidská obydlí.

Xylella fastidiosa: Bakterie, která dosud nemá ani český název, pochází z amerického kontinentu a v posledním desetiletí se šíří po celém světě. Do rostlin se dostává díky savému hmyzu, v jehož trávicím traktu přežívá. V říjnu 2013 byla poprvé zachycena nákaza touto bakterií u olivovníků v jižní Itálii, kde během následujících dvou let napadla přes 90 tisíc hektarů olivových hájů a rozšířila se i na oleandry a mandloně. Zatím proti ní neexistuje spolehlivá ochrana, aby se zabránilo jejímu šíření, je nutné napadené stromy kácet a pálit. To má za následek nejen zvýšení ceny olivového oleje, ale lidstvo tak během krátké doby přišlo o své kulturní dědictví v podobě památných, tisíce let starých olivovníků. Bakterii nesvědčí chladné podmínky, přesto se v roce 2016 objevila na oleandrech v jižním Německu, jen kousek od hranic s Českou republikou.

Bázlivec kukuřičný (Diabrotica virgifera): Tento brouk pochází původně z Mexika. Dospělci žírem poškozují květy, klasy i listy kukuřice. Larvy pro změnu vyžírají kořenový systém rostliny, která při jejich větším výskytu hyne. Spolu s intenzivním pěstováním kukuřice se mezi lety 1955–1970 rozšířil v USA. S americkou potravinovou pomocí, jež mířila do bývalé Jugoslávie zmítané občanskou válkou, se roku 1992 dostal do Bělehradu. Již v roce 1994 byl v Evropě zařazen mezi škůdce, na něž se vztahuje fytokaranténa, přesto se dál šířil po celém kontinentu, rychlostí jednoho státu za rok. V roce 2002 byl poprvé zjištěn také na území Česka. Od roku 2013 je považován za běžného škůdce evropských polí – v podstatě v Evropě zdomácněl.